Příspěvky do časopisu Paprsek

  Příspěvek IX/10

Teorie o pravidlech pro optimální fungování rodiny

Rodina, stejně jako celý svět, by se bez pravidel zhroutily jako domeček z karet a vzniklo by dokonale chaotické bludiště. Takže – pro bezpečný a příjemný domov je naprosto nezbytné, aby bylo jasné, co má kdo na starost. Dětský rozum to zpočátku nechápe, ale jiná metoda nefunguje. Na straně druhé je ale nutno počítat s tím, že my, rodiče, budeme sledováni, a právě dítě první bude křičet, či jinak reagovat, pokud nějaké pravidlo porušíme. Takže – jak postupovat, aby se třecí plochy minimalizovaly? Před vlastním definováním konkrétních pravidel musíme respektovat následující:

  • musíme jít příkladem – je totiž víc než utopií očekávat od dítěte, že nadšeně bude provádět činnost, které se my samotní vyhýbáme, či ji provádíme s evidentním odporem. Takže – všechna pravidla musíme respektovat.

  • V případě, že porušíme pravidla my (děti naše chyby vnímají velmi citlivě, a zpravidla právě děti bývají našimi největšími kritiky), je nutné, pro uhájení role dospělého, svou chybu/porušení přiznat. Chybovat je lidské, ale to není slabost. Slabostí se stane tehdy, pokud ji nedokážu připustit a přiznat se k ní

  • Dítě by se mělo podílet (s ohledem na svůj věk/schopnosti) na domácích pracech.

  • O všech problémech, i porušeních, je nutné hovořit, a poskytnout dítěti prostor k vyjádření názoru. Je nutné, aby si dítě nezvyklo jen slepě vykonávat rozhodnutí ostatních, ale aby si postupně přivyklo i na přiměřenou míru nezávislosti.

  • S přibývajícím věkem/způsobilostí dítěte by se počet pravidel měl adekvátně snižovat.

  • Vždy se snažíme nalézt řešení společně. I případný trest. Uložit jej není nemorální, ale měli bychom po něm sáhnout až poté, co selže smírčí jednání. Na straně druhé trest slouží k tomu, aby si provinilec uvědomil svou chybu – má tedy výchovný smysl. Přitom však je třeba respektovat, že vše musímít svůj důvod, že kárná opatření je možné uložit pouze za konkrétní provinění (a nejen proto, že máme špatnou náladu), a že hříšníkovi se sice odeberou určité výhody, ale je přesně určená „doba výkonu trestu“ a nesmí dojít ke snížení důstojnosti provinilce.

  • Když se dítě zasekne a vzdoruje, je to známka toho, že jsme se dotkli citlivého místa v psychice dítěte. Tehdy trest přestává vychovávat, a naopak staví dítě do obranné pozice, to je- do opozice. Tak nastupuje „na scénu“ hra „kdo s koho“.Zní to možná neuvěřitelně, ale tím, kdo by měl přehodnotit účelnost trestu, je dospělý – právě proto, že je dospělý.Není to vůbec snadné. Naopak je to velmi výchovné a účelnější netrvat na neefektivním trestu, ale naopak vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat.

Teď už jen zbývá otázka, jak se nám to bude dařit přenést do praxe (kolik chyb se nám podaří udělat)?

  Příspěvek II/10

Přístup ke konfliktům, aneb – jak řešíte konfliktní situace VY?

Konflikty jsou vyhrocené emocionální situace. Proto se  jejich řízení emoce ujímají dříve, než o následcích svého, případně neuváženého, jednání začneme přemýšlet. A pak už bývá pozdě. I když je konflikt běžnou, nedílnou, součástí života, měli bychom se snažit zvládat konflikty racionálně – tím zvýšíme pravděpodobnost, že se staneme lidmi s pozitivním přístupem k řešení problémů.

Způsob řešení konfliktu je determinován dvěma hlavními faktory vnímání dané situace:

-          Důležitostí dosažení vlastních osobních cílů

-          Důležitostí udržení dobrých vztahů s ostatními

David Johnson v roce 1981 popsal pět způsobů zvládání konfliktu

A, Želva – vyhne se každému konfliktu, protože vztahy s lidmi a osobní cíle nejsou pro ni důležité. Bojiště často opouštějí již v okamžiku vzniku konfliktu.

B, Žralok – vysoce hodnotí své osobní cíle, ale vztahy s ostatními nejsou pro něj důležité. Na konflikt reaguje útokem, podmaněním a zastrašováním druhých, jen aby přijali jejich řešení. Konflikt je chápán jako bojiště, na kterém je jen jeden vítěz, a žraloci chtějí vyhrát za každou cenu.

C, Medvídek – vztahu s druhými osobami dává prioritu, a je proto ochoten vzdát se svých vlastních cílů. Cítí vysokou potřebu být akceptován a oblíben, proto se vyhýbá konfliktu, neboť se domnívá, že konflikt nemůže být vyřešen bez zničení vzájemných vztahů

D, Sova – vysoce hodnotí dosažení vlastních cílů, stejně jako důležitost udržení vztahu. Proto situaci konfrontují s další osobou za účelem nalezení optimálního řešení, které respektuje obě zúčastněné strany.

E, Liška – má touhu dosáhnout svých cílů, stejně tak i udržet dobrý vztah – proto hledají kompromis. Je ochotná vzdát se části svých osobních cílů, pokud to ovšem udělá i druhá strana. Obě strany tak něco získají i něco ztratí.

Každý z předchozích přístupů má v konfliktních situacích své místo. Je zcela jasné, že nejefektivněji v řešení konfliktů postupují lišky a sovy. Za určitých konkrétních situací je vhodné využívat i jiných způsobů (s výjimkou žraloka)

   

 Příspěvek září 2009 

KRIZOVÁ KARTA Trestný čin na dítěti
(vhodné vytisknout v malém formátu a nosit ji 1, Zadržet pachatele (pokud to není nebezpečné)
stále při sobě – v kapse, peněžence, …) 2, Ošetřit a uklidnit dítě

 
3, Zavolat policii (158), záchranku (155)
Kartu využijete při neočekávaných situacích, 4, Být dítěti stále na blízku
jakými je například: 5, Zajistit stopy a důkazy
- vážný úraz, úmrtí 6, Zajistit případné svědky
- trestný čin na dítěti
 
- sexuální zneužití dítěte Sexuální zneužití dítěte

 
1, Oddělit pachatele od dítěte
Při každé takové situaci je nutné: 2, Ujistit dítě, že je oběť, a nikoli spolupachatel
- zachraňovat tak, aby nedošlo k postižení 3, Zavolat policii (158)
dalších osob (včetně zachránců) 4, Být dítěti stále nablízku
- mluvit s dítětem/dětmi o tom, co se stalo 5, Zajistit pomoc psychologa nebo lékaře
- nenechat postižené dítě o samotě
 

 
Krizová komunikace s médii
Vážný úraz - informovat je, jen když se na nás obrátí sami
Co je vážný úraz? - nesdělovat jméno dítěte, ani další údaje o něm
- život ohrožující stav (zástava dechu, tepu) - nepodléhat panice ani emocím
- silné krvácení (včetně vnitřního) - odpovídat pravdivě, stručně, nezatajovat fakta
- oddělení části těla (amputace i částečná) - spolupracovat s tiskovým mluvčím policie
- úraz více než dvou osob a společně s ním připravit společné prohlášení

 

 
Co dělat? Kdo může pomoci?
1, Zastavit silné krvácení - Referát sociálně právní ochrany pro děti
2, Oživovat do obnovení životních funkcí nebo a mládež na obecním/městském úřadu
do příjezdu lékaře - Dětské krizové centrum, Linka důvěry
3, Volat záchrannou službu 155 (112)                241 484 149         241 484 149                241 484 149         241 484 149 , e-mail problem@ditekrize.cz
4, Zastavit povrchové krvácení - Linka důvěry tel.                541 247 233         541 247 233                541 247 233         541 247 233
5, Zajistit stabilizovanou polohu a event. 5T. Mobil                603 487 867         603 487 867                603 487 867         603 487 867
Při poškození páteře nemanipulovat (i při - Bílý kruh bezpečí (pomoc obětem
podezření na ně) trestných činů)                257 317 100         257 317 100                257 317 100         257 317 100
6, Volat policii 158
 
7, Kontrolovat životní funkce postiženého (dech Vlastní poznámky:
a tep) do příjezdu záchranky
 
8, Zajistit svědky
 

 

 
Při dostatečném počtu zachránců někdo
 
zachraňuje a další již současně volá
 
záchrannou službu.
 
 

 

 

 

Aby naše první pomoc nebyla zároveň i tou poslední - část VI.

Smích jako lék? Zní Vám to jako neuvěřitelně hloupý nápad? Pak jste na velkém omylu. Lidé to tušili již dávno, jen to nedokázali racionálně (či vědecky) vysvětlit. Proto ve starém Řecku budovali tehdejší nemocnice v bezprostřední blízkosti divadel, a pacienti, schopní pohybu, chodili na komedie jako na součást celkové léčby...

Díky moderním technikám vyšetření a zkoumání lidského těla bylo zjištěno, že při smíchu dochází k aktivaci takzvaného „mozkového centra slasti“. To má za následek vyplavení „chemikálie pocitu slasti“ - Dopaminu, který je také přenašečem nervových vzruchů v nervovém systému. V konečném důsledku to znamená snížení hněvu, úzkosti, deprese, nahromaděných potlačovaných emocí, ulehčení procesu zapamatování, zvýšení sebedůvěry, tvořivosti, zvýšení schopnosti ovládat své chování, snížené vnímání bolesti, uvolnění svalů v těle, zvýšení počtu buněk, zapojených do imunitních reakcí včetně zvýšení schopnosti produkovat protilátky proti infekčním činitelům. Nelze opomenout ani posilování srdečně-cévního systému, prohloubení dýchání s vyprázdněním takzvaného zbytkového vzduchu z plic (příznivé především u lidí s chronickým zánětem průdušek či asthmatem), pohyby bránice napomáhají uvolnění stahů v oblasti orgánů dutiny břišní (v důsledku toho dojde k zefektivnění jejich funkce), pohyby svalů v obličeji zpevňují danou oblast a zpomalují proces tvorby vrásek …

Podtrženo a sečteno, matematicky vyjádřeno – 1 minuta smíchu vydá za 40 minut plnohodnotné relaxace, či 3 minuty aerobiku, joggingu. Ale také 12 minut bez bolesti. Dostatečně silný smích pak způsobí uvolnění svalů až na 45 minut, a to daleko důskladněji než jakákoli jiná činnost, včetně masáže.

Pokud si položíme otázku, co je to vlastně smích, můžeme zjistit kupříkladu to, že Smích je jedna z mnoha mimických vlastností člověka (a vyšších primátů). Je hlasitým vyjádřením či projevem veselí radosti, nadšení apod. Může vzniknout jako psychologická reakce na vtip, lechtání, nebo jiné podněty. Silný smích může vyvolat slzy. Smích, na rozdíl od úsměvu, trvá déle. Je nutno přiznat, že stejného účinku se všemi důsledky výše uvedenými lze dosáhnout i cestou podávání některých chemických látek. Protože se však jedná především o látky návykové, nebudeme tuto oblast více rozebírat.

Existuje nějaké riziko „předávkování“, či nějaká optimální „denní dávka“? Denní optimum činí přibližně 3 hodiny sledování komedií či grotesek, poslouchání vyprávění vtipů,...

Kromě uční staré Číny nikdo před přebytkem smíchu nevaruje – pozor na tenké střevo a srdce, ale i když platí, že všeho moc škodí, dovolím si o tomto riziku v dnešním světě pochybovat.

Síla úsměvu je tak mocná, že i prostý pohyb svalů v obličeji spustí tento celý proces, byť jen v minimální míře. Proč nevyužít tak efektivní, a přitom dostupný, protředek bez vedlejších nežádoucích účinků? V současnosti se využívá, kromě možností výše uvedených, i při léčbě závislostí.

Co říci na závěr? Použil bych citát lékaře ze 13 století:Příchod dobrého klauna prospěje zdraví vesnice více než dvacet oslů naložených léky.


 

 

Další z příspěvků z cyklu

Aby naše první pomoc nebyla tou poslední - část V.


Oschly lesy i meze, ve kterých toho hodně chodí, lítá, leze


Klíště obecné (Ixodes ricinus) – je parazit,

který ke svému životu potřebuje sát krev teplokrevných živočichů, protože mu slouží za potravu. Zároveň se tak však stává i nebezpečným pro možnost přenosu řady i životu nebezpečných onemocnění krevní cestou – Klíšťové encephalitidy (zápal mozkových blan), Lymeské borreliosy a nově též Ehrlichiosy, kdy původcové výše uvedených chorob se po infikaci nacházejí v klíštěti, které je přenáší od prvního nakaženého hostitele na druhého a pak dál a dál.

Dvě prvně jmenované choroby jsou již veřejnosti dosti známe, a ví se, že dokáží trvale a vážně poškodit četné orgány, včetně kloubů, srdce, zraku... Posledně jmenované onemocnění je způsobeno bakterií Anaplasma phagocytophilla, dříve nazývaná Ehrlichia phagocytophilla – odtud název nemoci. Tato bakterie napadá bílé krvinky, do nichž proniká a poškodí obranyschopnost organismu – jde tedy o vážné onemocnění, které, pokud není léčeno, může mít závažné následky, zvláště u lidí se sníženou imunitou. Příznaky nejsou zcela jednoznačné – onemocnění se projevuje horečkou, případně bolestmi hlavy, svalů, vzácně vyrážkou. Stav trvá 3-7 dnů, často mnohem déle. V časné fázi je Ehrlichiosa dobře léčitelná – antibiotiky (na rozdíl od borelios však nefungují penicilinová a makrolidová řada, ale je nutné nasadit preparáty s doxycylinem či rifampicinem).

Klíšťata se nejčastěji vyskytují ve vyšší trávě, křovinatých okrajích lesa a vrstvách spadaného listí. Klidnější můžeme být v pokosených loukách vysočinského typu, vlhkých sekaných loukách u řek, jehličnatých lesích bez porostu keřů a trávy a horských oblastech nad 800 metrů nad mořem. Pokud tedy budeme procházet rizikovými úseky, prohlédneme si poté nohavice a nohy, protože tak nejčastěji odhalíme několik klíšťat teprve lezoucích, a tudíž bez rizika pozdějšího zakousnutí, kdy už přenos nemoci může začít.

Skutečná prevence spočívá v užívání vitaminu B1 - Thiaminu, 3x denně 1 tableta, který patří do skupiny ve vodě rozpustných vitaminů, který je spolu s případným přebytkem vylučován potem z těla ven – jeho pach odpuzuje nejen klíšťata, ale i komáry. Opatrnosti je třeba u těhotných žen a rizika předávkování vitaminem B6 - Pyridoxinem, trvajícího delší dobu. Další možností je užívání homeopatického preparátu Ledum palustre, preventivně, v nižších potencích

Jak postupovat, když objevíme zakousnuté klíště? Je dobré jej objevit do 24 hodin – pak už podstatně stoupá riziko přenosu výše uvedených chorob. Zvláště mladá klíšťata mohou být velmi obtížně odhalitelná při své velikosti 0,5 mm a šedé barvě. Názory na další postup se v posledních letech vyvíjely a měnily – dříve doporučované usmrcení klíštěte olejem, či jiným tukem a následné odstranění je dnes považováno za velmi rizikové – klíště po svém udušení, či jiném způsobu usmrcení, vyprázdní obsah svého trávicího traktu i s potenciální nákazou do krevního oběhu aktuálního hostitele – stejně tak je tedy nebezpečný ještě nedávno doporučovaný postup likvidace klíštěte prostředkem na místní znecitlivění, způsobující ochrnutí svalstva klíštěte - efekt s vyprázdněním obsahu trávicího traktu do oběhu hostitele je tentýž. V současné době se doporučuje na místo, kde se klíště nachází, kápnout alkoholový desinfekční roztok (Jodisol, Jodová tinktura, Betadine – pozor na častý výskyt alergií), a poté je, po asi 3-5 minutách účinku desinfekčního prostředku, kývavými pohyby odstranit. Ať už za pomoci pinzety, speciální pinzety – uchopení co nejblíže kůži, či jen prsty. Bezprostředně po vytažení místo opět potřu desinfekčním prostředkem. Riziko přetržení klíštěte je malé, a i při takové nehodě se nic vážného neděje – místo nanejvýš zhnisá a tím se vyčistí (infekční obsah trávicího traktu klíštěte již byl odstraněn spolu s tělem klíštěte). Existuje i Antisept Juwimgel, který klíště nejen zabije, ale zlikviduje i případnou nákazu uvnitř klíštěte. A jak naložit s vytaženým klíštětem? Nerozmačkávat mezi prsty – uvolněný aeorsol z takto zabitého klíštěte může obsahovat infekční činitele, a tak může i touto cestou dojít k naší nákaze. Nejlepší je likvidace plamenem, případně jiné podobné metody. Ale tuto techniku nemůžeme použít, pokud chceme využít moderní možnosti – Stanovení infekčnosti klíštěte – je to metoda velmi rychlá (výsledek do 6 pracovních dnů), ale není hrazena žádnou zdravotní pojišťovnou. Stojí 500 až 700 Kč - dle druhu testovaného původce nákazy. Vzorek klíštěte (hlavní je zadeček klíštěte, nelze testovat z jiného materiálu, jako je moč, krev, sliny, kůže, … napadeného člověka) se zašle přímo firmě, která toto vyšetření provádí (Gen – Trend v Českých Budějovicích, ulice Dolní 2 – více informaci nalezne zájemce prostřednictvím webového serveru). Výhodné je v tomto pořípadě použít Tick Test – sadu pro bezpečné odstranění klíštěte – obsahuje pinzetu, desinfekční tampony a vše potřebné pro vyšetření klíštěte.

A co ti ostatní, kteří to „své klíště“ k vyšetření neodešlou? Sledují nejméně 2 týdny sebe a místo, kde bylo klíště přisáté, aby v případě jakýchkoli obtíží a kožních změn v daném místě vyhledali lékaře k určení dalšího postupu a možnosti včasného zahájení léčby.

Optimismus na závěr? Že nakažené není každé klíště, ale jen část z nich, a že v případě nalezení a likvidace klíštěte (viz výše) ještě před jeho přisátím na nás samotné nám žádné riziko nehrozí.


Sepsal MUDr.Libor Němec, člen výboru Asociace Paprsek

 

 

Aby naše pomoc nebyla zároveň tou poslední...

aneb – možná už to nebude tak nepřijemné a osobní - část IV.


Také vás děsí představa, že byste měli poskytnout někomu neodkladnou první pomoc, a hlavu máte plnou různých pouček, které si navzájem odporují? Případně je pro vás zcela nepředstavitelné, že byste někomu měli přiložit svá ústa na jeho v rámci praktikování dýchání „z plic do plic“?

Neodkladná laická první pomoc je tou opravdu nejdůležitější v rámci záchrny lidského života. V současnosti jsou statistiky velmi neradostné - jen 6-7% případů se srdeční a dechovou zástavou přežívá 1 měsíc od příhody – jedním z faktorů je dlouhý interval do příjezdu odborné zdravotnické pomoci při neposkytnutí té laické. A dostáváme se k tomu, co jsem zmínil v úvodu. Je pravdou, že se stále mění (rozuměj – vyvíjejí!!!) názory na to, jak v praxi poskytnout neodkladnou první pomoc. Jestli zahájit stlačením hrudníku, následně provést nepřímou masáž srdeční a pak teprve přikročit k dýchání, a nebo právě naopak zahájit dýcháním a pak teprve nepřímá masáž srdeční? A jaké že jsou poměry pro počet vdechů a stlačení? A jak je tomu, jestli jsem sám a nebo jsme dva? Zdá se, že tyto úvahy vezmou zasvé, tak jako dříve tolik doporučovaný a již ve školách procvičovaný trojitý manévr (dnes nahrazen jen dostatečným záklonem hlavy).

Blýskáním na lepší časy se totiž jeví studie švédských autorů, kteří porovnávali úspěch kompletně poskytované „kardiopulmonální resuscitace“ a pouhého stlačování hrudníku bez dýchání z úst do úst. Byly zpracovávány údaje z let 1990 – 2005, celkem 11 275 případů. A výsledky? Velmi překvapivé – nebyl podstatný rozdíl mezi úspěchem kompletní kardiopulmonální resuscitace včetně dýchání z úst do úst a pouhým stlačováním hrudníku.

Je pravdou, že maximální zjednodušení standartního postupu pro laickou neodkladnou první pomoc může výrazně zvýšit procento případů, kdy skutečně bude pomoc poskytnuta (lidé se totiž velmi často obávají případného poškození postiženého svým nedostatečně odborným postupem), a tím i množství osob, které zástavu srdeční a dechovou přežijí. Zbývá jen málo - čeká se na výsledky další studie, která by měla poznatek výše uvedený potvrdit.

Takže zatím nezbývá než – neztratit hlavu, neklást důraz na přesné dodržování poměrů vdechů a stlačení hrudníku, neřešit, zda napřed stlačovat a pak dýchat, nebo naopak... Je lepší být připraven na něco, co se pak nestane, než nebýt připraven na něco, co se stát může. Nejdůležitější totiž vždy bylo, je a bude – jednat.


Zpracoval: MUDr.Libor Němec 28.2.2008

 

 

Aby naše pomoc nebyla zároveň tou poslední …

aneb – část III. z plánovaného seriálu rad


Dosud jsme se soutředili na vlivy vnějšího prostředí, tenrokrát se zaměříme na nebezpečí, které může vniknout do těla velmi nenápadně – tentokrát bude řeč o otravách, tedy Intoxikacích, část a – aby se postihlo potřebné spektrum, byl by to opravdu rozsáhlý příspěvek.


Intoxikace jsou stavy, způsobené vniknutím škodlivé cizorodé látky do organismu, zpravidla za aktivního přispění samotného poškozeného. K té může, zvláště u dětí, dojít prakticky kdekoli a kdekoli.


Každoročně je naší republice s diagnozou akutní otravy přijato na jednotky intenzivní péče okolo 1000 dětí – což je plná pětina celkového počtu zde umístěných dětí. Přibližně 10% intoxikovanýc dětí pak vyžaduje komplexní intenzivní péči včetně podpory základních životních funkcí.


Nejohroženější skupina – děti do 5 let, z toho 80% dětských otrav proběhne v domácnosti nepřímým zaviněním rodičem. Nejčastěji se jedná o otravy léky, v menší míře rostlinami a chemickými komerčně vyráběnými přípravky.


U dětí nad 10 let a dospívajících se zase uplatňuje především alkohol a drogy. Malé procento tvoří otravy v rámci sebevražedného pokusu.


Kupodivu méně časté bývají příčiny, jako je požár, havárie, či záměrná intoxikace.


Kdy máme mít podezření na intoxikaci dítěte? Vždy, když se náhle a nevysvětlitelně objeví některý z příznaků:


  • změna chování dítěte – porucha řeči, porucha vědomí, křeče, spavost, nezájem, či naopak pohybový neklid

  • změna velikosti zornic – zúžení, či rozšíření

  • změny dýchání – usilovné a hluboké – otravy, působící rozvrat vnitřního prostředí, či naopak povrchní, nepravidelné – při otravách léky, drogami, či závažné otravy alkoholem

  • změna tepové frekvence – zrychlení či zpomalení

  • zvracení, průjem, či nezvyklý zápach z úst

  • změny na kůži – změna barvy, prokrvení, stopy po vpiších, stopy po poleptání

  • změny tělesné teploty


Jaké kroky podniknout, pokud máme podezření na intoxikaci

  • Nepropadat panice a dítě zbytečně nestresovat ani nezastrašovat

  • V lehčích případech - dítě nemá žádné příznaky či minimální, a při pochybnostech o pozření, kontaktovat nejprve Toxikologické informační středisko – nepřetržitá služba –                224 919 293         224 919 293                224 919 293         224 919 293               224 915 402         224 915 402                224 915 402         224

Vytvořte si webové stránky zdarma! Webnode